Vyznání víry
1) O Bohu: Věřím v Jednoho Jediného Boha - Otce, Syna i Ducha Svatého (Mt 28,19)
2) O stvoření: Věřím, že Bůh stvořil nebe a zemi. Věřím, že Bůh stvořil všechno živé včetně člověka na Zemi během sedmi dnů. (Gn 1k) Věřím, že Bůh stvořil člověka, jako muže a ženu stvořil jej a požehnal jim. (Gn 1,26n) Věřím, že sedmý den stvoření Bůh "odpočinul" od Svého Díla a věnoval svoji péči člověku (Gn 2k)
3) O pádu do hříšnosti: Věřím, že prvotní stvoření bylo stvořeno jako "velmi dobré," bez místa pro smrt, utrpení či vzpouru proti Bohu. (Gn 1,31) Věřím, že člověk skrze Adama padnul do hříchu, hříšnosti, slabosti, nedokonalosti. (Řím 5,14-16) Věřím, že hříšnost a nedokonalost narušila prvotní dokonalé stvoření a poddalo je pod marnost a zánik (Řím 8,20) Věřím, že pádem do hříchu a hříšnosti vzniknul svět, ve kterém člověk "jí" ovoce poznání zlého - jí duchovně, duševně i fyzicky. (Gn 3,6) Věřím, že z Boží milosti ovoce, které přijal Adam, nebylo pouze ovoce poznání Zlého, ale i dobrého, takže i svět vzniklý z tohoto ovoce není pouze Zlý, ale stále v něm je přítomno Dobro a Láska Boží (Gn 3,6) Věřím, že člověk svým pádem do hříchu a hříšnosti se stal otrokem Zla (Gn 3k). Věřím, že mzdou hříchu (hříšnosti) je smrt - smrt, a ne utrpení (ať už v pekle, nebo kdekoliv jinde) (Řím 6,23) Věřím, že před Bohem stojí člověk nahý, že pouze Bůh může zakrýt jeho nahotu. (Gn 3,21)
4) O prvním příchodu Syna: Věřím, že Syn se stal Tělem, aby na světě vždy konal Otcovu vůli a tím nám zjevil dokonalý Boží obraz - dokonalé lidství. Věřím, že se narodil z Panny Marie. Věřím, že přišel na tento svět, aby uzavřel se svým lidem Novou Smlouvu, Zákon, aby se sám stal touto smlouvou. (Iz 42,6).
5) O smrti, vzkříšení a druhém příchodu Syna: Věřím, že Syn trpěl "pod Pontským Pilátem," věřím, že Syn zemřel za hříchy Svého lidu (bod 6) (Iz 53k), že nikdo (ani židé, ani římané) mu život nevzal, on Sám jej dal za Své Ovce (Jan 10,18), věřím, že Syn byl dán do hrobu se svévolníky (Iz 53,9); věřím, že Syn byl vzkříšen třetího dne; Věřím, že Syn po svém vzkříšení čtyřicet dní chodil po této zemi (Sk 1,3); Věřím, že Syn po těchto čtyřiceti dnů vystoupil na nebesa (Sk 1,9) Věřím, že Syn sedí po pravici Otcově, odkud přijde soudit živé i mrtvé, a to stejně zjevně a fyzicky, jak ho první křesťané viděli odcházet. Příchod Syna Člověka bude patrný na celém světě, nebude moci Jej přehlédnout.
6) O lidu patřícím Synovi: Věřím, že do Kristova lidu patří každý, kdo s vírou, důvěrou a věrnosti, s láskou a bázní, přijimá Ježíše Krista za svého Krále, Panovníka, Vlastníka svého života a za svého Spasitele. Tím se podrobuje autoritě Kristova Zákona, Jeho Principům a Zásadám, přemýšlí nad nimi a touží je uskutečňovat ve svém životě. Kdo odmítá Kristův Zákon, odmítá samotného Krista jako Svého Panovníka a tím i Spasitele. Věřím, že přijetí Krista takto popsané je dílem Ducha Svatého v srdci věřícího (1Kor 12,3)
- Věřím, že takovéto přijetí Krista je hlavním příznakem křtu Duchem Svatým (v Duchu Svatém), skrze který se věřící stává součásti Těla Kristova - je "V" Kristu (1Kor 12,3)
- http://quokam.sweb.cz/VM/Kdo_to_jsou_ti_krestane_v2_0.mp3
- http://www.ulozto.cz/8530401/muller-3-4-2011-byt-v-kristu-mp3
Věřím, že součásti tohoto Božího Lidu mohou z Boží Milosti být i blízcí příbuzní i přátelé ("dům") věřícího, (Sk 11,14; 1K1,16) věřící se tedy může aktivně modlit za spásu svých nevěřících (i již zemřelých) příbuzných a přátel a činit za ně pokání.
- http://bohu-a.svetu.cz/29046-modlitby-za-mrtve-zmena-nazoru.html
7) O spasení: Věřím, že kdo je "V" Kristu (viz bod 6), je nové stvoření, s novou identitou, občankou, novým duchem, kterého dává Bůh. (2Kor 5,17). Věřím, že kdo žije "V" Kristu, ten spolu s Kristem (t.j. "v Kristu") umírá, aby byl spolu s Kristem (t.j. "v Kristu") i vzkříšen k věčnému životu. (Řím 6,8) Věřím, že kdo je v Kristu, není souzen, protože Kristus byl odsouzen na jeho místě a tím uhradil jeho hřích, kdo není v Kristu, již je odsouzen, neboť nedovolil Kristu, aby uhradil jeho hřích. (Jan 3,18) Na tuto Milost není právního nároku. Věřím, že křesťan není spasen spravedlivým soudem, který by objektivně zhodnotil jeho život, neboť před takovýmto soudem neobstojí a je jím odsuzován k smrti. Křesťan je spasen Milostí, pro kterou není žádným soudem souzen, žádným měřítkem měřen, žádnou spravedlností hodnocen, právě proto, že na jeho místě byl odsouzen někdo jiný: Ježíš Kristus. Křesťan je tedy spasen skrze křivdu, kterou Ježíš Kristus dobrovolně a z Lásky k němu snesl na Golgotském kříži. Věřím, že křesťan tedy nemá morální právo nikoho s konečnou platností odsuzovat, například svým postojem vůči němu, anebo zbavením či zmrzačením života, ať už fyzickým, psychickým nebo duchovním, neboť sám je spravedlivým Božím soudem odsuzován k smrti (Mt 7,1). Neboť jakým soudem křesťan soudí, takovým sám bude souzen, jakým způsobem odpouští, takovým způsobem bude odpuštěno i jemu. Naopak: Křesťan je volán k tomu, aby sám předával Milost Nesouzení skrze strpěnou křivdu tím, že umožňuje druhému, aby prožil změnu svého života, že mu dávášanci příjemně překvapit, že zobrazuje mu svým odpuštěním cestu k pokání..
8) O vztahu mezi Starým a Novým Zákonem: Věřím, že Kristus nepřišel, aby Starý Zákon zrušil, ale aby jej naplnil. (Mt 5-7k) Věřím, že V Kristu jsou naplněny všechny příkazy i oběti Zákona Starého (Mt 5-7k), Věřím, že Kristus chce po křesťanech Nové Smlouvy jiné chování než po židech Staré Smlouvy. Věřím, že Židé staré smlouvy měli být obrazem Božího Soudu v Zákoně, křesťané Nové smlouvy mají být obrazem Nezasloužené Boží Milosti Nesouzení skrze strpěnou křivdu v Kristu. (Mt 5-7k) Věřím, že křesťan nepodléhá Starému zákonu, ale jeho Novým Zákonem je jeho Panovník, Vlastník, Ježíš Kristus, který sám je naplněním Zákona. (1Kor 9,21) Věřím, že následováním Krista křesťané naplňují i Starou smlouvu - být "V" Kristu tedy znamená být součástí naplnění Zákona. Věřím, Ustanovením této Nové Smlouvy, tohoto Nového Zákona, je nejenom vše, co Kristus řekl a přikázal, zvlášť viz Kázání na hoře, ale i Jeho Obět za Vyznané hříchy svého lidu. (Iz 42,6; Poslední večeře)
9) O hříchu osobní viny: Věřím, že hřích osobní viny spočívá ve svévolném porušení Ustanovení Nové Smlouvy. Jedná se o chování "jakoby Bůh nebyl." Věřím, že příjetím Ducha Svatého (viz bod 6) se mění postoj křesťana k hříchu, od té chvíle si v nich nelibuje, naopak, cítí hříšnost jako nepřátelský živel, který jej zabíjí, a proto chce své hříchy opustit a bojovat s nimi. Věřím, že nikdo, kdo hřeší, není v okamžiku hříchu spasený (Řím 8,6; Gal 5k+ 6,8), což platí i o křesťanovi - v okamžiku hříchu křesťan není součástí Těla Kristova, není "V" Kristu, není součástí Božího lidu, neboť spolu s hříchem přijímá i jeho mzdu - smrt. Bůh však je Bohem Živých, ne mrtvých (1 Jan 1,6; 1Jan 2,4), přesto však se skrze pokání křesťan jako marnotratný syn může vrátit zpět k Bohu. (Luk 15k) Věřím, že Akt návratu k Bohu. t.j. pokání, se může opakovat nesčetněkrát, v Božích očích se však vždy jedná o návrat první, neboť Bůh Sám nepočítá křivdy a křesťanům jejich hříchy. (1Kor 13k)
10) O pokání: Věřím, že v Božím lidu, "V" Kristu, nejsou lidé dokonalí a bezchybní, kteří pokání nepotřebují, takoví ani neexistují, nýbrž slaboši a zrádci, kteří pokání činí. (Mt 9,13; Lk 5,30-31; Mt 11,19) Věřím, že činit pokání znamená měřit svůj Život měřítkem Kristova Zákona, uznávat (ve smyslu bodu 9) svoji hříšnost a své hříchy, litovat jich, přijímat trest smrti za ně jako spravedlivý soud Boží a v pokoře prosit Boha o Milost Nesouzení, na kterou není žádného právního nároku. Věřím, že s takovýmto postojem je spojeno zaslíbení odpuštění hříchu, že skrze tento postoj odevzdáváme své viny a hříchy Ježíši Kristu, aby za ně zaplatil na Golgotském kříži. Věřím, že na základě tohoto ústního vyznání postoje jsou křesťané povinni odpouštět jedni druhým všechny hříchy.(Jan 20,23) Věřím, že toto vyznání vin může, ale nemusí, obsahovat i vyznání z konkrétních osobních hříchů, vyznání z obecní hříšnosti je však pro odpuštění konkrétního hříchu dostatečné. Věřím, že pokání je proces návratu ze odsouzeni k smrti do Života, neboť v pokání člověka vede Duch Svatý a dát s evést Duchem znamená život. Je to právě Duch Svatý, který nám v pravdě osvěcuje obsah hříšnosti našeho srdce. Věřím, že život křesťana je životem v pokání a v rozhovoru s Bohem.
(Luk 18,13)
- http://bohu-a.svetu.cz/obraceni-celnika/042012/
- http://bohu-a.svetu.cz/20194-vyznavat-svoji-hrisnost.html
- http://bohu-a.svetu.cz/20107-o-farizei-jak-ja-ti-rozumim.html
- http://bohu-a.svetu.cz/17456-farizejska-vdecnost.html
- http://bohu-a.svetu.cz/25534-pokani-proces-denodenniho-navratu-k-bohu.html
11) O Pekle: Věřím v "Peklo" - druhou smrt. (Zj 20,14; Luk 16,20nn). Věřím, že smyslem utrpení v Pekle není hříšníka potrestat, ale vést ho k poznání vlastního hříchu, Boží spravedlnosti, k pokoření se před Bohem a k prosbě za odpuštění. (Luk 16,25) Věřím, že Bůh i v Pekle na základě postoje popsaného v bodě 10 odpouští hříchy (Mt 12,32) - Můj Bůh si totiž nelibuje ve smrti toho, kdo umírá (Ez 18,32). Věřím, že peklo je tedy místo soudu, odhalení hříchu a zaplacení dluhu do posledního haléře - přičemž ten poslední haléř je vlastní hříšníkův život. (Mt 5,26) Věřím, že z Pekla se do Věčného života neodchází (protože nezemřel v Kristu, pak ani v Kristu nemůže být vzkříšen k Věčnému životu - viz výše) - východem z Pekla je hříšníkova neexistence (Mt 5,26) ) Věřím, že jedinou vyjímkou je hřích proti Duchu svatému (Mt 12,32) Věřím, že důvodem této vyjímky je ta skutečnost, že v případě konečnosti utrpení člověk nemůže ani pochopit, ani plně prožít, věčnou hloubku tohoto hříchu. Věřím, že rouhat se proti Duchu Svatému znamená buďto násilně pronásledovat církev a Boží lid, anebo ve jménu Boží násilně pronásledovat jinověrce. Věřím, že aby se provinilec "vyhnul" takovémuto osudu, musí se stát jiným, novým člověkem (viz bod 33), např se ze Saula stát Pavlem
- http://www.ulozto.cz/7579765/muller-skupinka-26-1-2011-rouhani-proti-duchu-svatemu-mp3
12) O Duchu Svatém: Věřím, že o letniční neděli Bůh seslal svého svatého Ducha, aby z hloučku vystrašených učedníků vytvořil Kristovo tělo. (Sk 2k) Duch svatý nám zjevuje Boží vůli, protože mluví tak, jak mu je řečeno, aby mluvil. Připomíná a vysvětluje nám Kristova Slova. Vede nás k postoji popsaném v bodě 6 a k pokání, které je popsané v bodě 10. Je to duchovní učitel a rádce. Věřím, že Duch Svatý cestuje od srdce k srdci skrze Slovo a Svědectví - Kdo přijímý Boží Slovo, přijímá Ducha Svatého, kdo vidí svět očima Ježíše Krista, naslouchá světu sluchem Ježíše Krista, mluví slovy Ježíše Krista, cítí srdcem Ježíše Krista, jehož ruce jsou ruce Ježíše Krista, věřím, že ten má Ducha Svatého. Kdo je naplněn Božím Slovem, kdo nad Ním rozvažuje, přemýšlí, raduje se z Něho, miluje Jej, věřím k tomu, kdo přijímá Ježíše Krista za Svého Panovníka a Spasitele (body 6-8), takový člověk je naplněn Duchem Svatým, ten je v Duchu Svatém.
13) O letnicích a o neděli: Věřím, že učedníci v Letnicích (vedle jiného) dostali i dar a pomazání schopnost promlouvat k srdci člověka řečí jeho vlastního nitra. Věřím, že pomazání letnic sdílí každý křesťan, jenž se stává členem církve, údem těla Kristova. Věřím v existenci duchovních darů (charismat) včetně daru proroctví - daru říci Boží Slovo v konkrétní situaci konkrétní historické době konkrétním lidem. Věřím také, že první církevní shromáždění probehlo v neděli, že Bůh si tímto (a nedělním vzkříšením Krista) neděli posvětil a určil jako novou, naplněnou sobotu. (Sk 2k) Obsahem této soboty tedy již není pouze odpočinek, ale i oslava Nového vztahu k Bohu skrze Krista.
- http://bohu-a.svetu.cz/8463-sobota-nebo-nedele.html
- http://bohu-a.svetu.cz/5207-je-den-jako-den.html
- http://bohu-a.svetu.cz/9991-sobota-a-nedele-po-treti.html
14) O Božím Slovu: Věřím, že Bible obsahuje Boží Slovo - pravdivou neomylnou Zprávu o Bohu, zjevenou a inspirovanou Duchem Svatým, psanou speciálně "pomazanými" (t.j. uschopněnými) pisateli. Věřím, že spisy Nového zákona neomylně rozeznala za Ducha Svatého Církev v době 2.-4. století, která měla k tomuto úkolu speciální pomazání Duchem Svatým - v současné době je již kánon uzavřený. Věřím, že Písmo je třeba číst "v Duchu Svatém" - tedy s modlitbou, pokorou a s postojem popsaném v bodě 6. Věřím, že tato neomylná Zpráva, Boží Slovo se předává jen a pouze skrze omylnou lidskou tradici (viz bod 16). Věřím, že jediným měřítkem víry i života je Písmo Svaté.
- http://bohu-a.svetu.cz/26963-sola-scriptura-proc-ano.html
- http://bohu-a.svetu.cz/27025-co-to-vlastne-je-ta-sola-scriptura.html
- http://bohu-a.svetu.cz/18245-biblicke-poselstvi-je-biblicky-ukonceno.html
- http://bohu-a.svetu.cz/28816-4-pusobeni-boziho-slova.html
15) O křtu a o Večeři Páně: Věřím, že křest vodou (ve vodě) je viditelným vyjádřením a vyznáním toho, co se již stalo v lidském srdci (viz body 6-10), avšak bez tohoto vyjádření a bez tohoto vyznání dění v srdci zůstává mrtvé - což obecně patří i o ostatních Svátostech. (Jak 2,26; Mt9,29). Věřím, lze křtít i zástupně novorozeňata, tělesně či mentálně postižené, kteří nejsou schopni víru sami vyjádřit. Věřím, že osoba pokřtěná ve věku mladším než patnácti let má právo později kdykoliv v průběhu pozdějšího dospělého života křest potvrdit, nebo i odmítnout. Věřím, že církev, společenství věřících, má právo odejmout křest člověku žijící ve vědomém hříchu, proti kterému aktivně nebojuje (1.Kor 5,5; Mt 18,18). Věřím, že při slavnosti Večeře Páně věřící přijímá Tělo Pána (a v Něm také podíl na Kristově oběti), které se za nás láme, a Pánovu krev (a v ní Kristův Věčný Život), která zpečeťuje Novou Smlouvu a prolévá se za nás.
16) O tradici: Hlásím se ke křesťanské tradici víry a ke starším vyznáním víry, při čemž beru na sebe úkol je neustále kriticky zkoumat a přezkoumávat, přijímat z nich vše, co je v souladu s Písmem a odmítnout z nich vše, co je nebiblické. Věřím, že bez tradice se křesťan neobejde, neboť pouze skrze Tradici je předáváno Boží Slovo. Věřím, že i když je lidská tradice omylná, věřím, že je dobrá pro naše poučení, povzbuzení, k objasņvání, věřím, že i i skrze ní často Bůh promlouvá, je tedy dobré ptát se starších křesťanů, poslouchat kázání, číst knihy křesťanských autorů - avšak toto vše zkoumat Božím Slovem v Duchu Svatém. Věřím, že mezi lidskou tradici patří i církevní ústavy, řády, organizace a vyznání víry jako je toto. Věřím, že stejně jako je omylná lidská tradice je omylné i toto vyznání víry. Proto je ho třeba celoživotně podrobovat zkoumáním Božím Slovem v Duchu Svatém.
17) Věřím, že víra bez skutků je mrtvá. Doufám tedy a modlím se, aby toto vyznání nezůstalo pouze na papíře, ale aby byla vidět i na mém osobním chování a jednání...
(Jk 2,26)
V Kristu učedník ........................, dne ........................